Amsterdam: Černá hloubka v záplavě světla

Vzhledem ke svému výraznému tvaru a konstrukci v hlubokém černém odstínu se kompaktní budova s plochou střechou odlišuje na pozadí okolních budov, dokonce i když na se ni díváme z větší dálky. Podobně jako v případě sousedních budov byly fasády postaveny do značné míry stejně jako uzavřené fasády, které jsou vidět z každé ulice.

Amsterdam: Černá hloubka v záplavě světla

Architekt Marc Koehler propojil se svém konceptu okna po celé délce fasády. Když začneme od vchodu, tak okna se nejdříve zvedají svisle ve směru prvního patra a pokračují ve vodorovném směru podél severní fasády a poté dál, až za roh západní fasády. V přízemí jsou namontovány tři úzká okna a ze strany ulice potom jedno okno, které sahá až na střešní terasu na jižní straně. Navzdory tomu, že dům vypadá jako uzavřený, nabízí svým obyvatelům prosvětlený a příjemný interiér. Nejnižší podlaží ukrývá ložnici, dětský pokoj, koupelnu a velkou pracovní dílnu. První patro tvoří propojená místnost, která se skládá z kuchyně, jídelny a terasy. Na střeše se nachází zahrada.

Přiblížíme-li se blíže k domu, uvidíme další architektonické překvapení. Zjistíme, že fasáda nebyla vyrobena tradičním způsobem jako přiléhající stěna. Marc Koehler se rozhodl k úzké spolupráci s investory, a proto vymyslel řešení, které funguje na principu zazdění jednotlivých cihel napříč. Díky tomu vzniká efekt cihel vystupujících ze stěny. Architekt zde vědomě použil tzv. techniku "Amsterdamské školy", která od roku 1912 do roku 1920 určuje vzhled Amsterdamu, a to díky expresivně sochařským budovám vyrobených z cihel. Bohužel od roku 1950 už tato technika vymizela kvůli rostoucí tendenci standardizování stavební techniky říká Marc Koehler a dodává: Pokud se podívám na dům v Ijburgu, je mi smutno, protože toto neobvyklé řešení tvoří nejenom inteligentní a charakteristický pro městské budovy historický odkaz, ale rovněž díky své výrazně struktuře, zdůrazňuje hlubokou plastickou formu nové budovy. 

Zajímavé je, že tradiční zednická technika dala architektovi možnost vložit do fasády květináče. Netradiční stěna nabízí možnosti pro různé pnoucí rostliny, které se mohou pnout po stěnách říká Koehler. Stejně jako na terase, která se nachází na prvním patře, tak i na střešní zahradě na druhém patře obyvatelé nasadili kiwi, pnoucí růže a hroznové víno. Za pár let bude dům celý pokrytý zelení, díky čemuž surová geometrická architektura získá bezstarostný akcent a tím vznikne „zelený pól” dodává. To vše je v souladu s ekologickými požadavky, které byly dosaženy díky pasivnímu využití sluneční energie, instalací tepelného čerpadla, instalací fotovoltaického systému na střeše a také inteligentnímu větracímu systému.  

Při rozhodování o výběru materiálu na fasádu se projektant rozhodl k výběru černého keramického obkladu FARO se stínováním od firmy Röben: Při zdůrazňování abstraktního charakteru architektury jsem hledal co nejvhodnější tmavý materiál. Velice důležitá při tom byla vysoká kvalita cihlových obkladů, tak aby fasáda nebyla poškozena při rozpínání kořenů rostlin. Odůvodňuje svůj výběr Marc Koehler. Intenzivní spolupráce všech zainteresouvaných spolupracovníků při práci je velice důležitá pro konečný efekt, na který mohou být všichni obyvatelé a také architekti pyšní. Objekt byl nominovaný v roce 2008 na cenu Fritza Högera za zděnou architekturu.  

Architekt: Marc Koehler, Amsterdam

Doba výstavby: 2006 – 2008

Energetický standard: energeticky úsporná budova, která dokáže získat teplo pomocí ventilace a sluneční energie, obnovitelný zdroj teplé vody v koupelnách, získávání zahradní dešťové vody.