Základní principy pokládky

Před pokládkou střešní krytiny je třeba provést těsný podklad ve formě paropropustné fólie nebo – pokud to vyžadují místní klimatické podmínky či sklon střechy – plné bednění pokryté asfaltovým pásem.

Na takto připravenou střechu se nabijí kontralatě a latě. Rozteč latí je třeba naměřit podle jednotlivých druhů tašek, dle doporučeného rozměru výrobce. Po přibítí latí. namontování okapnice, okapních větracích mřížek, okapních háků, klempířských prvků je možné započít s pokládkou tašek. Tašky jsou pokládány od okapu nahoru. Pro dodatečnou stabilitu a zajištění před silným větrem, je doporučené připevňování tašek příchytkami k lati každé třetí tašky diagonálně.

Přichytávat nebo připevňovat do latě např. pomocí vrutů je potřeba také okrajové tašky. V takových místech jako jsou úžlabí, komín nebo kolem střešních oken, kde jsou nutné tašky řezané, je ovšem nutné tašky řezat takovým způsobem, aby se prach nedostal na tašku ani pod ni, protože je těžce odstranitelný. 

Pokud se na střeše použije střešní fólie, může prach ucpat póry a způsobit, že paropropustná membrána ztratí svoji funkčnost. Proto je řezání tašek nejlépe provádět mimo střechu. Množství a počet větracích tašek závisí na tvaru a rozměru střechy. Nejčastěji se pokládají v druhé řadě pod hřebenem. Aby se zajistilo účinné odvětrání je třeba zajistit vstup a výstup vzduchu v okapu a hřebeni.  Důležitá zásada je rovněž nutnost položení ventilačně-těsnícího podhřebenového pásu. Samotné hřebenáče se připevňují za pomocí speciální příchytky hřebenáče a přivrtávají se vruty do hřebenové latě.